Až na vrcholky hor

Věra Martinová

1:RBád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sCm7ám,
to F7hory tě táhly tak dávno jak dávno tě zBnám,
pBrožil jsi tam plno jar, plno lét, plno Cm7zim,
a bF7ylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nBim.
2:Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít,
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
R:BAž na vrcholky hCm7or, kdF7e slyšíš vítr hrBát,
dGmo kraje skalních Cm7měst i hnízd i F7hvězd a zatoulaných sBtád,
až na vrcholky Cm7hor jsmF7e vyšli ty a jD#á, a jBá,
a všCm7echno tak dF7ávno, tak dávno, tak dávno se zB
3:Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus
a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz,
mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním,
mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
R:Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát,
až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
a všechno tak dávno, tak dávno, hrozně dávno se zdá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:51.92+00:00
Výsledky hledání: